ISCAREX pohárPekelný kilometrTermínovka 2025WMMR 2008Kraličák
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

PROSINCOVÝ ŠOK

Trochu později – ale přece… („Better late than never“, říkají Angličané.)

Když jsem v den svého svátku, 2. prosince, otevřela internetový Českotřebovský deník, zůstala jsem v šoku – nevěřícně hledíc na parte z předchozího dne: Zdeňka Šimůnková, 67 let…

20. září na Krosu po lyžařských tratích na Horách ještě fotografovala, hovořila, plna života…

Zdenu jsem poznala v roce 1988, když jsem na prosbu jejího manžela Honzy přijela do Svinné, abych Šimůnkovy seznámila alespoň se základy anglické gramatiky – chystali se právě na cestu do Švédska a celé Skandinávie. Seděli jsme v prastaré a poněkud už zchátralé chalupě, která stávala přesně na místě, kde je dnes Šimůnkovic venkovské sídlo. Prožitek to byl velice silný; vznikla z něj (a taky z Honzova a Zdenčina vyprávění) dokonce povídka (Časování slovesa být; obsažena v knize Třebovské povídky).

Podruhé jsem Zdenu uviděla v hloučku diváků na Serpentýnách, když nás – účastníky jednoho z prvních Běhů na Kozlov (Iscarex pohár byl tehdy ještě v nedohlednu) – hlasitě povzbuzovala, s vehemencí sobě vlastní.

Fandila nám a povzbuzovala nás pak na různých závodech řadu let, a nakonec se sama běžkyní stala. Shodila snad několik desítek kilogramů a když jsme se spolu sešly v jedné veteránské kategorii, měla jsem co dělat, abych s ní udržela tempo. Sice nikdy předtím soustavně nesportovala, ale její přirozená zdatnost jí umožnila účastnit se závodů – tehdy již hlavně v Iscarex poháru -, včetně Mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu v roce 2008 v Dolní Moravě.

Postupně se však přece vyskytly různé obtíže a Zdena běhání zanechala. Nikoli však účasti na závodech, na nichž se v roli fotografky, divačky a opět velmi intenzivně povzbuzující fanynky objevovala zcela pravidelně. Další její „roli“ v běžecké společnosti lze stěží přesně definovat: zkrátka to byla hovorná společnice, kamarádka, člověk, který k naší „běžecké rodině“ velmi silně přináležel. Její energický hlas i počínání budu mít v paměti napořád.

Zdena ovšem patřila též ke krásnému společenství mých čtenářů a posluchačů: společně s Honzou, ale někdy taky v doprovodu kamarádek, se velmi často účastnila mých autorských čtení v Městské knihovně i v Javorce, přečetla většinu mých knížek, s porozuměním o nich hovořila.

Milá Zdeni, ať je Ti co možná nejlépe tam, kam přináležíš teď.


Blanka Kostřicová

Článek byl publikován 19.01.2026, 08:05:50