Bitva pod Sionem

Pod bývalou rezidencí husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé se odehrála další bitva, tentokrát naštěstí jen běžecká. Hlavní roli zde měli tentokrát veteránští krosoví běžci. Potomky husitských obránců hradu zastupovali na louce pod Sionem krojovaní obyvatelé nedalekých Chlístovic a dávali svou přítomnost najevo nejen drátěnými košilemi, sudlicemi a palcáty ale i občasnými hromovými řachami z hmoždířů...

Trať krosu je velice pěkná, okruhová, mírně členitá, vedená převážně lesem s jedním větším kopcem. Myslím, že jsme tento kopec na trati všichni přivítali s povděkem, přece jen je naší specializací běh do vrchu a na rovinaté trati naše šance na úspěch klesají. Účast 90 běžců co do kvantity byl spíše slabší průměr a ani s kvalitou startovního pole to nebylo nijak slavné. Inu závodů je mnoho a zvlášť v tuto sobotu jich byly dobré dvě desítky. Nevím, co by se s tím dalo dělat, na co běžce nalákat. Snad vyhradit specielní termíny pro mistrovské závody, možná při výběru přihlížet i k dopravní dostupnosti daného místa. Malý a stále stejný diplomek mistrovství republiky, na kterém často chybí základní údaje, (např. nyní jméno a výkon) dnes také zřejmě nikoho neláká. Poháry pro vítěze se dlouholetým závodníkům taky už nikam nevejdou, volil bych určitě jiné ceny. Ani startovné nebylo z nejlevnějších. Myslím, že alespoň ten párek a pivo by si závodníci za to, že přijedou, za zaplacených 150 Kč startovného zasloužili. Nedivme se, že řada závodníků dá přednost jiným závodům v blízkosti svého bydliště a kategorie pak nejsou dostatečně početně obsazené.



Ale pojďme k vlastnímu závodu. Podzimní slunečné počasí bylo pro běh přímo ideální a tak jsme po 4 ! účastnících áčkových kategorií mužů a žen natěšeně vyrazili na trať my dříve narození. Několikanásobný vítěz tohoto závodu Jiří Miler běžel tentokrát již v nejmladší veteránské kategorii a znovu byl dobře připraven a znovu zvítězil. Já s Martinem jsme si díky kopci na trati vytvořili vždy malý náskok před skupinou pronásledovatelů vedenou jmenovci Kratochvíly, aby nás tato skupina po zbytek okruhu stahovala a když jsme byli téměř dostiženi, přišel naštěstí znovu kopec. V posledním kole jsme se již s Martinem soustředili na vlastní souboj o druhé místo a drželi si své soupeře s malým odstupem za sebou. Boj to byl opravdu lítý, hodný daného prostředí středověké bitvy a rozhodl až dlouhý finiš v klesání do cíle, kam jsme se řítili prsa na prsa. To, že jsme se při tom zamíchali mezi závodníky, kteří teprve probíhali do posledního kola, vyvolalo u pořadatelů malé zmatení v tom, kdo byl vlastně z nás v cíli dříve. Naštěstí se po zveřejnění výsledků a následné diskusi s pořadateli vše uvedlo na pravou míru.



Ostatní členové výpravy sváděli na trati neméně udatné souboje a tak jsme mohli odjet spokojeni podobně jako vítězní Zikmundovi válečníci v 15. století. Aleš, Martin a Míla zvítězili ve svých kategoriích, Jarda s Evou obsadili druhá místa a Honza z boje také neutekl a obsadil místo dvanácté. No, pravda, mohl by maličko potrénovat…

Na závěr ještě poznámka k uváděné délce trati. Podle zaznamenaných údajů Garminu 310 XT je délka trati 9070 m.

Za team sepsal Aleš Stránský

Výsledky závodu

Článek byl publikován 04.10.2010, 10:14:40